Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy měl pocit, že je lapený ve vztahovém víru plném nedorozumění, výčitek a křivd. Cítíme se nepochopení, argumentujeme, vysvětlujeme, nikam to nevede, a pak si v jednu chvíli vzpomeneme na chytrý článek, co jsme četli a plni spravedlivého hněvu si takzvaně “nastavíme hranice” a naštvaní třeba za sebou práskneme dveřmi. I když to může znít oprávněně, nemá tohle chování se zdravými hranicemi nic společného. Chytli jsme se do hry a dobrovolně jsme ji hráli. A naším odchodem jen vykopáváme na další dějství.
Poslechněte si audioverzi článku:
Tato hra má také své jméno, je to drama trojúhelník. A pokud v ji hrajete s nadšením, může vás stáhnout do hlubin frustrace a zmaru, kdy pochybujete o vlastním zdravém rozumu. Racionalita v tomto případě totiž nemá žádné uplatnění, spíše naopak. Jak z toho tedy ven? V tomto článku se dozvíte, jak rozpoznat pasti drama trojúhelníku a jak z něj vyskočit přímo do náruče spokojenějších vztahů.
Představte si, že jste na večeři s partnerem. Těšili jste se na příjemný večer, ale najednou se ovzduší začne kalit. Partner prohodí něco o vašem zpoždění, vy se ohradíte, že za to nemůžete. On odsekne, že vždycky chodíte pozdě. Vy mu vyčtete, že on zase na vás nikdy nečeká. Hádka se roztočí jako tornádo a už se v něm oba zmítáte, neschopní zastavit. Vyčítáte si staré křivdy, předhazujete dávné selhání, vytahujete na sebe špínu, kterou by špína zahlodala. Na konci bouře zůstáváte oba zničení a zmatení. Co se to jen stalo? Vždyť jste se těšili na hezký večer!
Co se v článku dozvíte:
Rozpoznání drama trojúhelníku - Naučíte se, jak zjistit, jestli jste oběť, zachránce nebo pronásledovatel.
Důsledky emocí v konfliktech - Pochopíte, proč jsou hádky často vyčerpávající.
První kroky k osvobození - Zjistíte, jak uvědomění si drama trojúhelníku může zlepšit vztahy.
Zastavení starých vzorců - Naučíte se, jak zpomalit a začít nový rozhovor místo hádky.
Dlouhodobé posilování vztahů - Pochopíte, jak cvičit emocionální obratnost a upřímnost pro lepší vztahy.
Role jako z divadla
Nuda k smrti by řekl Karpman, americký psychiatr, který v sedmdesátých letech popsal drama trojúhelník. Podle něj v konfliktních situacích podvědomě obsazujeme tři role: Oběť, Zachránce a Pronásledovatel. Jsou to role, které najdeme v každém dobrém divadelním dramatu. Oběť pornásledovaná nepřízní či tyranem je zachráněna mocným hrdinou. A pak žijí spokojeně až do smrti. Tak se to učíme už v dětství a bohužel nám toto programování zůstává až do dospělosti. Stále čekáme na ten šťastný konec, a zatím si ani neuvědomujeme, že i my jako bezmocné oběti jsme docela blízko tyranovi, anebo naopak, že svou snahou pomoci uplatňujeme jen svou touhu po moci. Role v drama trojúhleníku se totiž stále dokola střídají a vytvářejí bludný emoční kruh plný zranění a zmaru.
Oběť se cítí bezmocná, utlačená, v pasti. Je přesvědčená, že za její utrpení mohou druzí a ona s tím nemůže nic dělat. Stačí jen, aby partner pochopil a změnil se vše bude dobré! Zachránce vidí bezmoc Oběti a cítí nutkání ji spasit, zachránit, utěšit. Soucítí s jejím trápením a zapomíná na sebe. Přebírá zodpovědnost za pocity, snaží se obhájit svůj spravedlivý pohled. Pronásledovatel je rozhořčen chováním Oběti, cítí se nad věcí a oprávněn ji kritizovat a kárat. Přehazuje vinu na druhé, aniž by zkoumal sebe. Jeho moc je založena na právu, i když v tomto případě jednostranném.
Pojďme si to ukázat na úvodním příběhu s hádkou v restauraci. Zde jste byli nejdřív v roli Oběti. Cítili jste se nařčeni z věčného zpoždění, ukřivděni partnerovou výtkou. Pak jste se přehoupli do role Pronásledovatele - zaútočili jste výčitkou, že partner na vás nikdy nečeká. A možná byste se na konci rádi viděli v roli Zachránce - zachránit večer omluvou, uznat svou chybu, utěšit partnera...
Vidíte ten kolotoč? Sami sebe vnímáte jinak v různých chvílích, v různých rolích. A partner prochází stejným procesem, jen v jiném gardu. Je to jako bychom hráli pořád jedno představení, jen si střídali kostýmy a repliky. Ale schéma zůstává stejné - vina, křivda, kritika, záchrana. Jenže to nikam nevede, je to hra bez konce, kde nikdo nevyhrává.
Když rozum selhává, emoce napoví
Drama trojúhelník je mocná past, protože sází na naše nejhlubší emoční programy. Touhu být zachráněn, puzení trestat za utrpěné křivdy, nutkání utěšit trpící bytost. To všechno v nás rezonuje z hlubin evoluce, z dětských zkušeností, z kolektivního nevědomí. Je těžké tyto imprinty překročit, protože jsou svým způsobem adaptivní. Drží skupinu pohromadě, pojišťují nás v nebezpečných situacích, dávají pocit kontroly nad světem.
Jenže v dospělých vztazích to nefunguje. Místo abychom se setkávali v přítomnosti, reagujeme na sebe přes postavy minulosti. V naší roli prožíváme veškeré bolesti, které jsme prožívali v minulosti.
Vidíme v druhém rodiče, co nás zraňují, dítě, co potřebuje zachránit, ohrožujícího cizince. Bojujeme se stíny a představami, místo abychom milovali to, co je.
Zůstáváme zamotaní ve vlastních projekcích a scénářích, místo abychom tvořili skutečný vztah. Proto nám konflikty připadají tak vyčerpávající a zacyklené - točíme se v malém kině vlastních představ, odděleni od živé reality. Reagujeme návykově, podle iluzí a interpretací.
Dva kroky ven
Jak z toho ven? Jak otevřít dveře a nadechnout se čerstvého vzduchu pravé blízkosti a porozumění? Dobrá zpráva je, že už samotné uvědomění drama trojúhelníku je mocným krokem k osvobození. Mnoho konfliktů vzniká jen z nevědomosti, ze zajetých kolejí emocí. Když si v záchvatu hádky uvědomíme, že hrajeme starou hru na Oběť a Tyrana, můžeme z role vystoupit. Můžeme si vybrat autentičtější způsob, jak situaci uchopit.
První krok je všímat si spouštěčů dramatu - co ve vás obvykle nastartuje pocit křivdy, touhu po záchraně či spravedlivém hněvu? Jsou to výčitky od partnera? Pocit bezmoci v nějaké situaci? Strach z odmítnutí? Sledujte sami sebe, s laskavostí detektiva. Neodsuzujte se za to, co objevíte, jen si to klidně přiznejte. Už to je obrovská změna.
Druhým krokem je zastavit se, nadechnout, když cítíte, že se spouští obvyklá hra. Zvolněte tempo, uvědomte si, že ze zajetých kolejí lze vystoupit. Sdílejte s partnerem, co se ve vás děje: "Cítím, že mě to začíná vtahovat do starých vzorců. Potřebuju chvilku na zklidnění, můžeme se pak bavit dál." Tím vytváříte nový prostor pro dialog, místo křížové palby výčitek.
Ve chvíli, kdy oba trochu vychladnete z vrcholu emoční bouře, můžete začít zkoušet nové způsoby komunikace. Mluvte o svých pocitech, nikoli o domnělých motivech či selháních druhého. Řekněte "Mrzí mě, když na mě zvýšíš hlas, cítím se pak ohroženě", namísto "Ty na mě pořád křičíš, to je hrozný!". Vyjádřete své potřeby, třeba: "Potřebuju cítit, že ti na mně záleží, i když se ti něco nelíbí." Zkuste skutečně poslouchat, co partner říká, nedomýšlet si automaticky nejhorší scénáře.
Je to proces, ne jednorázový trik. Naučit se vyskakovat z trojúhelníku dramat chce čas a píli. Budete do něj ze zvyku zas a znovu spadat, ale pokaždé se z něj dostanete ven o něco snáz a rychleji. Je to jako posilovat nový sval - sval emoční agility, upřímnosti, otevřenosti novému.
Odměnou za toto úsilí je vztah, kde se cítíte svobodní být sami sebou, beze strachu z odmítnutí. Kde se nebojíte ukázat své zranitelné stránky, protože víte, že budou přijaté. Kde se hádky stávají prostorem pro růst a poznání, nikoli zápasištěm. Kde můžete společně tvořit něco nového, místo abyste přehrávali dramata minulosti.
Na cestě k takovému vztahu je samozřejmě více kroků a nástrah. Drama trojúhelník je jen jednou z pastí nevědomé mysli. Proto je důležité na sobě stále pracovat, poznávat své emoční vzorce, učit se nové dovednosti. Může vám v tom pomoct terapie, koučink, partnerské semináře či svépomocné knihy. Skvělým průvodcem může být například moje nová audiokniha "Láska, strach a lidoopi", která obsahuje praktický postup, jak pochopit a změnit své emoční zranění z minulosti, které vás do trojúhelníku vedou.
Vidět to, co je
Ať už si zvolíte jakoukoli formu podpory, pamatujte, že už jen vaše ochota vytrvat a zkoumat nové cesty je obrovskou nadějí pro váš vztah. Každý okamžik, kdy dokážete vystoupit ze starého scénáře a vidět partnera novýma očima, je vítězstvím. Vítězstvím nad strachem, nad křivdou, nad sebeomezujícími vzorci. Vítězstvím opravdové lásky, která se nebojí růst.
Přeju vám mnoho takových vítězství na vaší cestě od trojúhelníku k celistvosti.
A nezapomeňte, že nejste na té cestě sami - statisíce dalších dvojic zápasí se stejnými výzvami. Můžete se vzájemně podporovat, inspirovat a držet si palce. Láska je síla, která hory přenáší - i hory nashromážděných zranění a strachů. Mějte v ni důvěru a vytrvejte, stojí to za to.
Časté otázky a odpovědi
Jak poznám, že jsem v pasti dramatu trojúhelníku?
Pokud se cítíte v konfliktech s partnerem často jako oběť, co za nic nemůže, zachránce, co musí vše spravit nebo spravedlivý soudce, co trestá viníky - je to signál, že vás trojúhelník lapil. Také časté pocity vyčerpání z hádek, točení se v kruhu výčitek a neschopnost dojít k řešení naznačují přítomnost trojúhelníku.
Co mám dělat, když partner na mě útočí jako Pronásledovatel či Kritik?
Zkuste se zastavit, zpomalit a uvědomit si, že vás to vtahuje do role Oběti, odkud se pak budete mstít jako Pronásledovatel. Místo toho vyjádřete, co cítíte: "Je mi nepříjemné, když mě napadáš, pojďme mluvit o tom, co každý z nás potřebuje, bez výčitek." Trvejte na věcné komunikaci bez nálepkování.
Jak poznám své spouštěče rolí v trojúhelníku?
Všímejte si, jaké typy situací a interakcí vás dostávají do role Oběti, Zachránce či Pronásledovatele. Jsou to určité výroky od partnera? Kritika? Výzva k pomoci? Mapujte to s odstupem a bez hodnocení. Pomůže vám to chytit se dřív, než vás vtáhne stará hra.
Co když mě trojúhelník tak pohltí, že nevím, jak z něj ven?
Drama trojúhelník je silná emocionální past a je normální, že z ní občas nedokážeme sami vystoupit. V takových chvílích potřebujeme podporu zvenčí - důvěryhodného přítele, terapeuta nebo třeba svépomocnou skupinu. Nebojte se o ni požádat. Každý občas něco takového potřebuje.
Je drama trojúhelník nevyhnutelný ve vztazích?
Ne, rozhodně nemusí být trvalou součástí vztahu. Je to běžná past, do které lidé sklouzávají, když reagují nevědomě podle starých scénářů. Ale s prací na sobě, učením se novým vzorcům a vzájemným respektem ho můžeme opouštět a budovat zdravější, dospělejší spojení.