top of page
Ručičky

vztahové styly (fearful avoidant attachment)

Úzkostně vyhýbavý vztahový styl:
Když se láska bojí sama sebe

Toužím po tobě, ale bojím se ti přiblížit. Chci s tebou být, ale děsí mě to. Miluji tě, ale nevěřím, že mě můžeš milovat ty. Stojím o vztah, ale vyhýbám se mu.

 

Zním vám tyhle věty povědomě? Pak je možné, že patříte do klubu úzkostně vyhýbavých.

 

Tedy lidí, kteří zoufale touží po lásce a blízkosti, ale zároveň se jí hrozně bojí. Kteří nevěří, že si zaslouží být milováni, a tak radši utíkají, než aby riskovali zranění. A kteří tak mohou působit velmi rozporuplně a těžko čitelně pro své okolí i pro sebe samé.

Chtít a nechtít zároveň:
milovat
a bát se

Úzkostně vyhýbavý styl vztahové vazby je taková směska dvou protikladných sil. Na jedné straně je tam silná potřeba pouta a intimity, zděděná po úzkostném stylu. Na straně druhé je tam stejně silný strach z odmítnutí a opuštění, převzatý z vyhýbavého stylu. A tahle vnitřní přetahovaná pak vede k velmi ambivalentnímu a chaotickému chování ve vztazích. K neustálému přibližování a vzdalování se, k různým testům a zkouškám lásky, k vlnám nadšení a hrůzy ze sblížení.

​

Je to vyčerpávající a matoucí pro všechny zúčastněné. Úzkostně vyhýbavý člověk neustále pendluje mezi touhou po spojení a strachem z něj. Neví, čí je a co chce. Jeho partner zase neví, na čem je a co může čekat. Jeden den je zahrnut láskou a pozorností, druhý den čelí chladu a odstupu. Oba se mohou cítit frustrovaní, zmatení a bezradní. A přitom se za tím skrývá hlavně strach - strach z opravdové intimity a zranitelnosti.

​

Někdy si říkám, že úzkostně vyhýbaví jsou takoví pošramocení hrdinové vztahů. Jsou v nich velké city a velká přání, ale taky velké rány a obavy. Bojují sami se sebou, se svou touhou a nedůvěrou zároveň. Chtějí milovat a být milováni, ale nevěří, že je to možné a bezpečné. A tak radši sabotují a komplikují svoje vztahy, než aby se nechali zaskočit blízkostí. Je to smutné a často osamělé, i když navenek to může vypadat dramaticky a vášnivě.

​

Ale taky to má naději na změnu a uzdravení. I když se to může zdát zamotané a bezvýchodné, i z téhle vztahové pasti se dá dostat. Chce to hlavně hodně trpělivosti, soucitu a odvahy. Ochotu podívat se na své různé části bez posuzování. Odvahu podělit se o své zranění a nejistoty s blízkými. A taky výdrž zkoušet nové způsoby vztahování, i když budou ze začátku znovu budit úzkost.

 

Krok za krokem, den za dnem se dá posouvat k větší jednotě a důvěře v sebe i ve druhé. Už jen to, že tohle čtete, je známka, že o sobě chcete vědět víc a měnit se. A to je polovina úspěchu, věřte mi.

Co je úzkostně vyhýbavý vztahový styl

(fearful avoidant attachment)

Úzkostně vyhýbavý vztahový styl je jedním z typů vztahové vazby. Tvoří se v dětství, když naši rodiče nedokáží být citově dostupní a respektující naše potřeby. Když jsou emocionálně nepřítomní, chladní a rigidní či po nás vyžadují jen určitý způsob jednání - například být "stále hodní". Když potlačují naši samostatnost a zároveň nám dávají pocit, že se na ně nemůžeme spolehnout. My si z toho odneseme ponaučení, že svět je nejistým místem a že nemůžeme věřit sobě ani druhým.

​

A tak se naučíme být závislí, ale oddělení od blízkých. Naučíme se potlačovat své pocity a potřeby, skrývat radosti i obavy. Naučíme se vyhýbat konfliktům a výzvám bez pomoci i sami. Je to taková nezdravá nerovnováha mezi "já" a "my".

 

Mezi sebeodmítáním a strachem z odmítnutí druhými. Mezi izolací a pohlcením.

Ve vztazích pak můžeme působit jako nejistí a úzkostní partneři. Naši blízcí se cítí nepochopení a odmítaní, nemohou k nám proniknout svými srdci. Vnímají nás jako nespolehlivé a chladné, i když zoufale toužíme po lásce.

 

My jim střídavě dáváme své přilnutí a stažení se, aniž bychom věděli, kde jsou naše hranice a hodnoty. Právě kvůli slabému zakotvení v sobě nemůžeme svobodně milovat a podporovat druhé.

​

Takže navenek vyzařujeme neklid a rozporuplnost člověka, který je nespokojený sám se sebou i ve spojení. A uvnitř to znamená, že jsme plní zranitelnosti a nenaplněných potřeb. Máme své slabé chvilky a nejistoty, ale nedokážeme je přijímat a otevřeně o nich mluvit. Stydíme se požádat o pomoc a péči, i když ji zoufale potřebujeme. 

​

Protože se bojíme, že nás to dělá méně hodnotnými nebo milovanými. Jsme prostě lidé se spoustou vnitřních rozporů a nezahojených ran.

Jak poznat uzkostně vyhýbavý
vztahový styl?

Ambivalentní styl je matoucí. Právě jeho “střídání” a protichůdnost jsou typickými porjevy. Jak poznáte, že máte úzkostně vyhýbavý styl vztahové vazby? Tady je pár typických projevů:

 

  • Toužíte po blízkosti, ale zároveň se jí obáváte a vyhýbáte

  • Jste “jiný” člověk pro vnější vztahy než v osobních blízkých vztazích

  • Obáváte se opuštění, ale jedním z projevů nespokojenosti u vás je právě opuštění či ukončení vztahu

  • často utíkáte do fantazijních představ a idealizace

  • Když jste mimo vztah, je pro vás pocit samoty nesnesitelný

  • Zažíváte silné a rychle se střídající emoce ve vztazích

  • Máte strach z odmítnutí, opuštění a ztráty autonomie

  • Těžko vyjadřujete své autentické pocity a potřeby, střídáte otevřenost a uzavřenost

  • Při konfliktech reagujete úzkostí, hněvem nebo stažením se

  • Neustále sledujete signály přijetí a odmítnutí od partnera

  • Působíte na partnery nepředvídatelně a rozporuplně

  • Snažíte se o kontrolu, a díky tomu se vnímáte se jako oddělení od skutečně intimních vztahů, zároveň po nich ale toužíte

  • Střídáte stavy "chci ho/jí" a "nechci ho/jí", horké a chladné fáze
     

Pokud vás vystihuje většina bodů, patříte zřejmě do klubu úzkostně vyhýbavých. Těch, kteří zoufale touží po lásce, ale zároveň se jí děsí. Kteří se zmítají mezi přiblížením a oddálením, mezi touhou a strachem. A kteří bývají pro své okolí frustrující a matoucí, protože vysílají rozporuplné signály.

​

Není snadné mít tenhle styl - pro nás ani naše vztahy. Dává nám pocit, že jsme na emoční horské dráze. Ztěžuje nám vytvářet stabilní a naplňující pouto. A nahlodává náš pocit vlastní hodnoty a schopnosti milovat a být milován.

​

Neznamená to ale, že jsme odsouzeni k vztahovému chaosu a bolesti - i my můžeme najít cestu k jistotě a klidu. Ale máme v sobě zakódované strategie a postoje, které nás drží v začarovaném kruhu. Které nás nutí oscilovat mezi extrémními polohami. Je to past, která nám komplikuje cestu srdce. Ale i my se můžeme učit, jak z ní vystoupit. A jak si dovolit důvěřovat sobě i druhým.

​

Svůj vztahový styl můžete zjistit ve specializovaném ONLINE TESTU na webu.

Jak vzniká úzkostně vyhýbavý
attachment?

Jak asi tušíte, tohle spojení velké touhy a velkého strachu z blízkosti nevzniklo samo od sebe. Jeho kořeny sahají hluboko do raného dětství a do vztahu s primárními pečovateli, většinou rodiči.

 

Nějak takhle:

Představte si malé dítě, které zoufale touží po náručí a pozornosti rodiče. Natahuje k němu ručičky, brečí, volá. Jenže rodič je nějak nedostupný - buď fyzicky, nebo emočně. Třeba je sám zahlcený úzkostí a nedokáže dítě uklidnit. Nebo je ponořený do svých starostí a dítě moc nevnímá. Nebo je nepředvídatelný - chvíli dává lásku, chvíli ji odpírá, podle nálady.

​

Dítě je zmatené a vystrašené. Neví, co má čekat, na čem je. Potřebuje rodiče jako vzduch, ale zároveň se bojí další bolesti z odmítnutí. A tak se naučí svou touhu maskovat a potlačovat. Chrání se před zklamáním tím, že se tváří soběstačně a nepotřebně. Dovnitř se mu ale vpaluje hluboký pocit opuštěnosti a nehodnosti lásky. A taky vztek a zoufalství z té vztahové nejistoty.

​

No a tohle dítě v nás žije dál, i když už jsme dospělí. Pořád si nese ten strach, že není dost dobré a milované pro druhé. Pořád se v něm přetahuje touha po spojení a hrůza z něj. Je jako takový malý nešťastný a rozzlobený trosečník v moři vztahů. Moc rád by našel pevninu a ujištění, ale nevěří, že to jde. Tak radši zůstává na širém oceánu sám, byť s občasnými pokusy vyslat signál a najít záchranu.

​

My dospělí si to pak odneseme do všech našich blízkých vztahů. I když jsme třeba prožili pár hezkých lásek, to zraněné dítě v nás pořád funguje na bázi úzkosti a vyhýbání. Pořád vysílá ty rozporuplné signály a chová se tak trochu jako na houpačce. Balancuje mezi strachem z intimity a strachem ze samoty. A mate tím sebe i své partnery, i když třeba nechce.

​

Proč to tak je? Protože jsme si v tom raném věku zvnitřnili nějakou bolestnou pravdu o sobě a vztazích. Něco ve smyslu: "Nejsem dost dobrý, abych byl opravdu milován. Druzí tu pro mě nebudou, až je budu potřebovat. Blízkost je nebezpečná, zraňující. Radši se jí vyhnu, než abych znovu prožil to odmítnutí a opuštění." A těmhle pravdám věříme, i když už dávno nemusí být skutečné. Jsou to takové naše vztahové jizvy a obranné valy.

​

Ale i jizvy se dají ošetřit a valy překonat. Jen to chce hodně laskavosti a odvahy k sobě. A taky správné lidi, kteří nám pomůžou najít nový pohled a novou zkušenost. Někdy je to terapeut, někdy moudrý přítel, někdy trpělivý partner. Někdo, kdo vidí za naše úzkostné a vyhýbavé strategie a dovolí nám cítit se znovu jako milované a hodnotné děti. I my sami k sobě můžeme být takovými dobrými rodiči a průvodci, když se naučíme se sebou mluvit s přijetím a podporou.

​

Je to dlouhá cesta a není snadná, to vám nebudu lhát. Já sám se po ní často motám a zakopávám. Ale vím, že to jde a že to má smysl. Že čím víc si dovolíme cítit a ukazovat své zranitelné a nejisté části, tím víc nás druzí mohou opravdu milovat. A my sami sebe taky. Bez podmínek a pochyb.

Nástrahy i výzvy jisté vazby

Teď, když už víme, odkud se ten náš rozporuplný styl bere, se můžeme podívat na to, jak se projevuje v praxi. Tady je pár nejtypičtějších scénářů a vzorců, které nám život a vztahy pěkně komplikují. Něco vám určitě bude povědomé:
 

1. Hra na schovávanou - Navenek se tváříme drsně a nezávisle, ale uvnitř se třeseme bázní a touhou být viděni. Schovávame své city a potřeby za masku chladu a soběstačnosti. Jenže pak se divíme, že nás druzí nevidí a nechápou doopravdy. Je to paradox - toužíme po opravdovém spojení, ale děláme vše proto, aby nenastalo. Ze strachu, že selžeme a budeme odmítnuti.

​

2. Horká a studená sprcha - Chvíli jsme nadšení a vtažení do vztahu, chvíli děsně vyjukaní a distancovaní. Přeskakujeme mezi extrémními polohami jako na hodně divoké houpačce. Jeden den zahrnujeme partnera láskou a pozorností, druhý den mu dáváme najevo, jak nás dusí a omezuje. Sami nevíme, čí jsme a co chceme. A partner z nás musí být taky pěkně tumpachový.

​

3. Testy a zkoušky - Pořád jako bychom partnera zkoušeli, jestli nás bude milovat i v tom nejhorším. Schválně se chováme odtažitě a protivně, abychom viděli, jestli to s námi vydrží. Nebo mu naopak vyznáváme nehynoucí lásku, abychom ho k sobě připoutali. Jenže pak se zase leknem té blízkosti a utečeme. Je to takový tanec důkazů - pořád potřebujeme ujištění, že nás neopustí, ale zároveň mu to svým jednáním pěkně ztěžujeme.

​

4. Sázka na jistotu - Vybíráme si raději nepřístupné a nedostupné partnery, u kterých je riziko intimity malé. Třeba zadané, ženatého šéfa nebo někoho hodně samostatného a nezávislého. Nebo naopak někoho velmi nejistého a zranitelného, koho můžeme "zachraňovat" a tím se vyhnout vlastní intimitě. Prostě volíme "bezpečné" vztahy, kde moc nehrozí skutečné sblížení a s ním i možnost zranění. I když nás to stojí opravdovou lásku a radost.

​

5. Emoční horská dráha - Jeden den propadáme panice a úzkosti z vztahu, druhý den zase nadšení a euforii. Jeden den vidíme partnera růžově a idealizovaně, druhý den temně a kriticky. Naše prožívání a nálady se mění jak aprílové počasí. Je nám v tom samotným dost nesvůj a blízké tím pěkně mydlíme. Ale nemůžeme si pomoct - naše úzkostná a vyhýbavá část se pořád přetahují o moc a my jsme mezi nimi jak Alenka v říši divů.

 

​

Znáte to? Já tedy sakra dobře. Tyhle scénáře mi byly dlouho důvěrně známé a bolestně prožívané. Ale taky vím, že se z nich dá vystoupit a napsat jiné. Chce to hlavně začít měnit vztah sám k sobě - být na sebe víc hodní a shovívaví, míň se soudit a trestat. A taky si víc dovolit projevovat své potřeby a emoce, místo abychom je dusili a filtrovali. Zní to banálně, ale je to sakra těžká a dlouhá práce. Ovšem s velkou nadějí na konci - nadějí na láskyplnější vztahy a spokojenější život. Tak do toho půjdeme spolu?

Cyklus úzkostně vyhýbavé vazby

Úzkostně vyhýbavý vztahový styl se často projevuje v takzvaném kruhu úzkostně vyhýbavé vazby. Ten má tři fáze: přiblížení, strach a stažení se. Je to takový tanec mezi touhou po blízkosti a strachem z pohlcení. Tanec, který může být velmi matoucí pro oba partnery.

 

Fáze přiblížení nastává, když úzkostně vyhýbavý partner zahlédne možnost intimity a spojení. Třeba že se ten druhý chová vřele, otevřeně, dává najevo zájem. V úzkostně vyhýbavém partnerovi se probudí touha - touha po lásce, přijetí, splynutí. A tak se začne přibližovat. Je pozorný, milý, otevřený. Může být nadšený, zamilovaný, plný naděje. Snaží se tím vlastně vztah rozvíjet, ale paradoxně se tím sám děsí.

 

Když se intimita prohlubuje a partner se přibližuje, přichází fáze strachu. Úzkostně vyhýbavý partner cítí naprosté ohrožení a zmatek. Má strach, že je vtahován do něčeho, co nezvládne, že ztratí sám sebe. Obviňuje partnera, že je moc náročný, moc tlačí. Stahuje se do sebe, je podrážděný, kritický, odtažitý. Zároveň ale může cítit vinu a strach, že partnera ztrácí - a tak se k němu zase vrhá.

 

Když se strach a tlak stupňují a partner se dál přibližuje, nastává fáze stažení se. Úzkostně vyhýbavý partner jako by utekl, zmizel. Stáhne se do sebe, může působit chladně a nepřístupně. Jenže uvnitř se cítí hluboce zmatený a vystrašený. Je to pro něj nesnesitelný konflikt. A tak se ho snaží uniknout tím stažením se, tou maskou distance. Jenže je to jen křehká obrana, pod kterou je velká zranitelnost a touha po spojení.

 

Tohle je samozřejmě jen model, každý úzkostně vyhýbavý vztah ho může prožívat trochu jinak a v různé intenzitě. Ale ten základní vzorec - přiblížení a poté strach z přiblížení - tam bývá vždy. Je v tom velký zmatek a frustrace pro oba partnery. Ten úzkostně vyhýbavý neustále osciluje mezi touhou a strachem, mezi přijetím a odmítáním. Ten druhý se může cítit velmi znejistěný, velmi nevítaný ve snaze o sblížení.

 

Jenže z toho kruhu se dá vystoupit. Dá se to naučit. Chce to hlavně tři věci: uvědomění, odvahu a trpělivost. Uvědomění toho vzorce, toho spouštěče strachu i touhy. Odvahu zůstat v nejistotě a intimitě, i když se vynořuje strach. A trpělivost se sebou i s partnerem, s tím procesem sblížení a vzdálení. Zní to jednoduše, ale je to sakra těžká práce. Ale když se na ni oba partneři vydají, jejich vztah to velmi posílí a osvobodí. Naučí se spolu nový tanec - tanec opravdové blízkosti v bezpečí hranic.

Jak zkrotit své úzkostné a vyhýbavé já

Jak tedy na to, aby nás ta vnitřní přetahovaná tolik netrápila a neblokovala?

 

Úzkostně vyhýbavý vztahový styl je i můj příběh a každý den provázím klienty procesem změny od nejistoty k uvolnění a sebejistotě. Tento konkrétní vyzkoušený postup, který lze aplikovat na sebe najdete kompletní v audioknize/audiokurzu Láska, strach a lidoopi. 

​

Tady je ale zatím pár tipů a doporučení z vlastní zkušenosti a praktických rad:

​

1. Poznejte svůj styl a spouštěče - Všímejte si, kdy a jak se u vás aktivuje úzkostná nebo vyhýbavá část. Co vás rozhodí, co ve vás vyvolává strach či tíseň? Pojmenujte to, prozkoumejte, prociťte. Už to samotné pozorování vám hodně pomůže získat vhled a odstup.
 

2. Buďte k sobě laskaví - Když se přistihnete, že zase jste jak na houpačce a nevíte čí jste, zastavte se. Nadechněte, vydechněte. A hlavně se nepeskujte a neodsuzujte. Jen si řekněte: "Aha, moje úzkostně vyhýbavé já je zase v akci. To je lidské a pochopitelné. Co teď potřebuju, abych se cítil líp?" Mluvte na sebe vlídně a hojivě, buďte tu sami pro sebe.
 

3. Komunikujte otevřeně a buďte co nejvíc autentičtí - Mluvte se svým partnerem o tom, co se ve vás děje. I když je to težké a děsivé. Řekněte mu, že se bojíte blízkosti, ale zároveň po ní toužíte. Že se bojíte ho pustit k sobě, ale zároveň si to přejete. Že nevíte, jak to uchopit, ale chcete na tom pracovat. Buďte upřímní, zranitelní, autentičtí. Dovolte mu vás vidět i s těmi rozpory a nejistotami. On je ten, kdo vám může pomoct se s nimi vypořádat, když mu to dovolíte.
 

4. Zkoumejte své potřeby - Ptejte se sami sebe, co skutečně potřebujete v blízkosti a intimitě. Co vás děsí, co vás přitahuje? Co byste chtěli zažívat, co vám schází? Zkuste si to představit, napsat, nakreslit. A pak to zkuste po malých kouscích realizovat ve vztahu. Třeba víc mazlení, víc rozhovorů, víc společných zážitků. Nebo naopak víc prostoru pro sebe, víc respektu k vašim hranicím. Nebojte se experimentovat a hledat tu správnou blízkost pro sebe.
 

5. Hledejte podporu - Nebojte se požádat o pomoc a pochopení své blízké nebo odborníky. Sdílejte s nimi své úspěchy i nezdary na cestě k větší vztahové jistotě. Nechte se jimi inspirovat, podpořit, "opečovávat". Ať už je to terapeut, partner, kamarád nebo moudrá kniha (třeba ta moje, co právě čtete). Nikdo to nemusí zvládat sám a nikdo by neměl. Jsme tu přece jedni pro druhé, se vším všudy.
 

A hlavně nezapomínejte - jste úžasní a stateční už jen tím, že jste se pustili do téhle práce na sobě. Že nechcete zůstat zamotaní ve svých protichůdných vzorcích a toužíte po změně. Je to velký krok a velký dar sobě i svým vztahům. Važte si ho a oceňujte na každém kroku. A mějte se sebou trpělivost a soucit - zasloužíte si je, jako každá lidská bytost na téhle bláznivé, úzkostné a krásné cestě lásky.

Časté otázky a odpovědi

Q: Je úzkostně vyhýbavý styl porucha?

A: Ne, je to spíš komplexní a rozporuplný způsob vztahování se, který pramení z nejisté vztahové vazby v dětství. Není to diagnóza, i když to může působit podobné potíže jako některé poruchy osobnosti. S pomocí a vhledem se dá postupně měnit a uzdravovat.

​

Q: Může se úzkostně vyhýbavá vazba vyskytovat i u mužů?

A: Ano, rozhodně. U mužů se často projevuje tendencí k samotářství, workoholismu nebo přelétavosti. Vyhýbají se závazkům a intimitě, ale zároveň je podvědomě hledají a potřebují. Stereotyp silného a nezávislého muže jim přitom ztěžuje tento rozpor přiznat a řešit.

​

Q: Dá se nějak zlepšit komunikace a spolupráce s úzkostně vyhýbavým partnerem?

A: Dá, ale chce to hodně trpělivosti, respektu a otevřenosti - z obou stran. Důležité je dát partnerovi prostor vyjádřit své rozporuplné pocity a potřeby, bez odsouzení či ublížení. A zároveň mu laskavě sdělovat své vlastní, bez tlaku a očekávání. Pomáhá otevřená komunikace, společné objevování nových způsobů blízkosti, párová terapie.

 

Q: Jsou úzkostně vyhýbavé vztahy odsouzené k nezdaru?

A: Nejsou, pokud na nich oba partneři chtějí pracovat a hledat cestu k sobě i přes překážky. Mohou to být hodně intenzivní a turbulentní vztahy, které prověří trpělivost a komunikaci. Ale když se podaří najít rovnováhu mezi blízkostí a svobodou, mohou být hluboce naplňující a transformativní. Třeba i s pomocí terapie.

​

Q: Dá se úzkostně vyhýbavá vazba "vyléčit"?

A: Dá se s ní pracovat a posunovat se k větší jistotě a spokojenosti ve vztazích. Není to rychlý a snadný proces, ale postupnými kroky a s podporou se dá měnit. Důležité je hlavně rozvíjet laskavý a soucitný vztah sám k sobě, ke svým potřebám a emocím. A postupně si dovolovat větší intimitu a zranitelnost s druhými. Není to otázka "vyléčení", ale celoživotního růstu a učení se.

​

A to je ode mě vše, milí čtenáři. Doufám, že vám tenhle článek pomohl trochu líp pochopit úzkostně vyhýbavou vztahovou vazbu a najít v sobě odvahu a naději na změnu. Moc vám ji přeju a drřím palce, ať se vám daří nacházet tu správnou míru blízkosti a vzdálenosti - k sobě i k druhým.

​

A kdybyste chtěli víc inspirace a průvodce na téhle cestě, mrkněte na mou audioknihu/audiokurz  "Láska, strach a lidoopi". Najdete v ní konkrétní ověřený způsob změny vztahového stylu, který předávám i svým klientům.

 

Mějte se krásně a na viděnou mezi řádky i životy!

2.png

audiokurz/audiokniha

nejistota ve vztazích?
Změňte ji během 2 měsíců

Nejistý vztahový styl je i můj příběh a každý den provázím klienty procesem změny od nejistoty k uvolnění a sebejistotě. Tento konkrétní vyzkoušený postup, který lze aplikovat na sebe najdete kompletní v audioknize/audiokurzu Láska, strach a lidoopi. 

​

  • praktický a vyzkoušený postup krok za krokem tak, jako bychom spolu přímo spolupracovali

  • řešení strachu z odmítnutí a opuštění, vzorců z dětství

  • změna vztahu k sobě, nalezení sebedůvěry a pohody.

  • 11 hodin audionahrávek, 260 stran ebooku

  • samostatná kapitola s postupem práce s Vnitřním dítětem a vnitřním rodičem zcela zdarma

​

Články a audiočlánky
o vztahových stylech

1
23
bottom of page