Proč si vybíráme partnery kteří nám potvrzují stará zraněnínutkavé opakování vzorce

Možná jste si při pohledu na své minulé vztahy všimli podivné věci. Vaši partneři se lišili vzhledem, věkem i povoláním, ale po několika měsících se dynamika stočila pokaždé ke stejnému konci. Jeden byl citově nedostupný, druhý upřednostňoval práci a třetí se bál závazku. Výsledek byl pokaždé stejný, zůstali jste sami s pocitem, že pro nikoho nejste dost dobří.

Když pak potkáte člověka, který je spolehlivý, píše včas, zajímá se o vás a netají se svými city, stane se zvláštní věc. Necítíte přitažlivost. V hlavě se objeví pocit, že je moc hodný, že mezi vámi chybí chemie a že byste se vedle něj unudili k smrti.

Tento rozpor neznamená, že jste odsouzeni k neštěstí. Znamená, že váš vnitřní kompas přitažlivosti může být seřízený podle staré dětské šablony, kterou nese váš attachment styl. Odkud se tyto předpovědi berou, vám pomůže odhalit náš attachment test.

Lidé se často domnívají, že přitažlivost je záležitostí osudu nebo záhadné chemie mezi dvěma dušemi. Ve skutečnosti je chemie velmi často jen tělesnou reakcí na to, co náš mozek důvěrně zná.

Náš prediktivní mozek pracuje s úsporou energie. Neustále porovnává přítomné podněty s mapou, kterou si vytvořil v dětství. Pokud jste vyrůstali vedle rodiče, jehož lásku jste si museli zasloužit, který byl náladový, kritický nebo citově chladný, zapsal si váš organismus tuto atmosféru jako základní definici vztahu.

V dospělosti pak váš nervový systém může vyhledávat přesně totéž. Ne proto, že by toužil po bolesti, ale proto, že v tomto prostředí přesně ví, co má dělat. Zná pravidla hry. Ví, jak ustupovat, jak hlídat náladu druhého a jak bojovat o drobečky pozornosti. To, co je známé, vnímá organismus jako předvídatelné, a tudíž paradoxně bezpečnější než neznámý klid.

Když se vedle vás objeví partner, který je stabilní a lásku dává přirozeně bez podmínek, může být váš mozek ztracený. Neví, jakou roli má hrát. Nemusí bojovat, nemusí se snažit, nemusí být ve střehu. Tuto absenci poplachu v těle můžete vyhodnotit jako nudu nebo nedostatek jiskry a jít hledat někoho, kdo vám známou hladinu stresu spolehlivě zajistí.

Pod nutkavým opakováním může ležet hluboká dětská naděje, které se v psychologii říká pokus o nápravu.

Člověk si nevědomky vybere partnera, který se v klíčových rysech podobá jeho emočně nedostupnému rodiči. V hloubce duše může věřit, že když se bude víc snažit, když bude ještě vstřícnější a trpělivější, tento nový člověk se nakonec zlomí, uzná jeho hodnotu a plně ho obejme.

Mysl se tímto způsobem snaží zpětně vyhrát starou dětskou prohru. Chce dokázat, že si lásku zaslouží. Potíž spočívá v tom, že si k tomuto úkolu vybírá člověka, který na to nemá vnitřní výbavu. Vybrat si citově uzavřeného partnera a čekat od něj hlubokou intimitu je jako přijít k prázdné studni a divit se, že v ní není voda. Místo vytoužené úlevy přichází jen další potvrzení starého odmítnutí.

Za nutkavým opakováním stojí tři hlavní zranění, která drží náš vztahový kompas v zajetí.

Prvním je lásku si musím zasloužit. Kdo uvěřil tomu, že hodnota člověka spočívá v jeho užitečnosti a výkonu, ten se vedle klidného partnera cítí bezradný. Potřebuje vedle sebe někoho složitého, zraněného nebo chladného, aby měl co zachraňovat a čím si své místo ve vztahu odpracovat.

Druhým je pocit méněcennosti a zranění je se mnou něco špatně. Hluboké přesvědčení o vlastní nedostatečnosti způsobuje, že člověk podvědomě nevěří, že by ho někdo kvalitní mohl opravdu chtít. Pokud o něj někdo takový projeví zájem, znejistí a řekne si, že dotyčný asi nemá vysoké nároky, když stojí zrovna o něj.

Třetím je problém s důvěrou. Člověk, který vyrůstal ve zradě, očekává zradu i v dospělosti. Vybere si nespolehlivého partnera, a když ho dotyčný zklame, pocítí zvláštní hořké uspokojení, kterému se říká potvrzovací zkreslení. Hlava si řekne, vidíš, měla jsi pravdu, lidem se opravdu nedá věřit.

Pokud se seznamujete s novými lidmi a chcete se vyhnout staré pasti, může pomoci změnit otázku, kterou si na schůzkách kladete.

Většina lidí se ptá. Líbím se mu? Bude mě chtít? Udělala jsem dobrý dojem? Tyto otázky vás okamžitě staví do role prosebníka, který čeká na schválení.

Změňte směr pozornosti a obraťte se k tělu. Během schůzky si položte ruku na koleno nebo na stůl a zeptejte se sami sebe. Jak se moje tělo cítí v přítomnosti tohoto člověka?

Všímejte si tělesných signálů. Cítíte v žaludku divoké motýly, napětí a třes? Tito motýli v břiše nemusí být znakem spřízněné duše, mohou být také projevem napětí a nejistoty. Cítíte naopak v jeho přítomnosti uvolněná ramena, klidný dech a schopnost normálně mluvit? Pak je to dobrý signál, že vedle tohoto člověka může být bezpečno.

Pokud cítíte, že vás táhne touha po dalším nedostupném člověku, dejte si pravidlo zdrženlivosti. Zpomalte tempo. Nechoďte na schůzky každý den a nevytvářejte si v hlavě vzdušné zámky.

Změnit vzorec přitažlivosti je proces, který vyžaduje vědomou práci a trpělivost s vlastním nervovým systémem.

Prvním krokem je rozpoznání starého scénáře. V našem zásobníku praxí k tomu slouží cvičení Poznat starou předpověď, které vám pomůže poznat starý scénář a všimnout si varovných signálů, které jste u minulých partnerů přehlíželi hned na začátku.

Druhým krokem je ochota unést klid. Když potkáte stabilního člověka a v hlavě se ozve hlas, že je to nuda, neutíkejte hned. Řekněte si, že to, co vaše hlava nazývá nudou, může být ve skutečnosti nepřítomnost nebezpečí. Dejte takovému vztahu čas. Nervový systém potřebuje čas, aby si zvykl na novou zkušenost, že vedle partnera nemusí bojovat o přežití. K tomu pomáhá praxe Udělat pocitu místo.

Třetím krokem je vědomá volba nového směru. Cvičení Najít svůj směr na vnitřním kompasu vás naučí jednat podle svých skutečných hodnot, nikoli podle starých dětských reflexů.

Postupně tak můžete svůj vnitřní radar přeladit. Můžete zjistit, že divoká horská dráha emocí může pramenit ze starého dětského zranění, nikoli z hluboké lásky. Mohou vás začít přitahovat lidé, se kterými je život klidný, předvídatelný a plný skutečného bezpečí.