Jak často jste se ptali sami sebe – kdo to vlastně jsem? V jednu chvíli jste klidní a zničeho nic, jako kdyby do vás vstoupil někdo jiný, se například rozčilujete. Nebo se bojíte a nevíte čeho. Možná jste také přemýšleli, co vás to vede k závislostem, k přesvědčením o světě, hodnocením? A proč to celé? Internal Family Systems (IFS) přináší naprosto převratný způsob práce s tím, co nebo kdo skutečně jsme.
“Poznej sám sebe” zní staré rčení. “Miluj sebe sama” zní ta novější. Ale o kom je tu vlastně řeč? Možná jste sami poznali, že popsat sama sebe, to naš Já, není tak lehké jako popsat a charakterizovat druhého člověka. Jsme pro každého trochu někdo jiný, kým jsme pro sebe?
Revoluce ve vnímání Sebe
Internal Family Systems uvedl na svět před nedávnou dobou americký psychoterapeut a psychoanalytik Dick Swartz a změnil tím tak trochu (hodně) náš pohled na osobní změny, koučování a terapii. Běžný způsob “chci se zlepšit” totiž jakoby nezabíral.
Vždyť jestliže chceme něco zlepšit, znamená to, že to bylo předtím špatné. Jsme špatní? Rodíme se neúplní?
IFS na to krásně odpovídá. Přichází s myšlenkou zakotvenou hluboko v systémové teorii a fungování našeho vědomí, a to s myšlenkou tak převratnou, že se na první pohled ani taková nezdá. Říká nám, že naše projevy chování, návyky, strachy, ale i pocity, jsou vlastně takové samostatné bytosti, které v nás žijí a čas od času nad námi převezmou řízení. Ať již chceme nebo nechceme, jsou to samostatné osobnosti, naše části, které mají své zájmy, úkoly, emoce ale i vztahy mezi sebou.
Tak například si zkuste představit, že některá z vašich částí je skutečný perfekcionista, ale zároveň je ve vás část, která je zcela destruktivní a divoká. A tak se může stát, že po dlouhém pečlivém úsilí na svém životě náhle z ničeho nic projdete obdobím totálního zdivočení, vše kolem sebe rozbijete a vydáte se třeba do casina.
Co se to stalo, říkáte si?
Nebo ta část, která když se cítí odmítaná, smutná a sama, jde do baru a opije se. Či snad taková, která si nemůže pomoct stále se strachuje, co přijde. Ano je jich přehršel těch našich bytostí.
Svoboda od hodnocení
Je to však také docela jednodušší a osvobozující zjištění, nemyslíte? Každá z těchto bytostí, našich částí, totiž představuje nějaký program, strategii, kterou jsme se naučili pravděpodobně v dětství jako nástroj pro zvládání našich nechtěných emocí či zážitků. Právě proto některé naše chování vypadá dětinsky. Tyto osobnosti vznikly jako strážci, manažeři, abychom se “již nikdy nestali tím, kým jsme byli tehdy a nezvládli to”.
Chováš se jak dítě!
Pokud by tito manažeři dělali svou funkci dobře, asi by při takovém mechanistickému pohledu na svět nebylo moc co řešit. Jenže ouha. Ony tyto části vznikli právě v dětství a mají dovednosti právě jako děti. Jsou také přetížené a co navíc my je nechceme. To je docela velká práce pro dětskou osobnost.
Internal Family systems nás vede k blízkému seznámení se s našimi dětskými částmi. K laskavým a zvídavým rozhovorům s nimi, abychom si k nim mohli vytvořit vztah a ony k nám. Nikdo není rád nechtěný, a tak se může stát, že naše závislost, kterou potlačíme, a která nás chrání před prožíváním smutku, se náhle objeví někde jinde. Pokud si s ní neporozumíme. Pokud jí neřekneme, že jsme již dospělí, a že jí můžeme poskytnout blízkost a útěchu, kterou jako dítě neměla.
Vztah a soucit jako řešení
Skutečná proměna však nastává až po získání důvěry všech našich problematických částí. Bez odmítání se mohou rozhodnout nás brát vážně, důvěřovat nám, a přestat ovládat naše chování. Stávají se našimi poradci. Dětmi, které v nás žijí dál, pomáhají nám vidět svět nevinnýma očima, být intuitivní, spontánní a tvořit. Jsou našimi průvodci, kteří jsou chtění, nikoli programy, které nechceme.
Vnitřní rodina, rozhovory, seznamování a objevování našich částí je úžasná a laskavá cesta k propuštění našich bloků, bolestí i strachů či vzorců chování, které již nechceme. Tím, že je obejmeme a dáme jim blízkost.