Jak lépe zvládat konflikty v našem životě? Může se stát nedorozumění něčím, co nás posouvá spíše než stresuje? Co nám vlastně neshody nabízí za pozitivní přínos pro nás samotné?
Přejeme si žít ve světě založeném na spolupráci, porozumění, dobrých vztazích a klidu. Usilujeme o to, aby nám naše okolí rozumělo, přijímalo nás a oceňovalo naši hodnotu.
Pokud se setkáme s odporem, nesouhlasem či dokonce konfliktem, považujeme to za chybu. Za něco, co se má opravit. Něco, co nemá být. Málokdy si ale uvědomujeme, že právě tento druh přemýšlení je jedním z největších zdrojů stresu a úzkosti v našem životě.
Napětí, rozrušení a bolest, kterou při neshodě pociťujeme, nejsou důsledkem toho, že nám druhá strana nerozumí, či obhajuje své postoje, ale právě v tom, jak konflikt jako takový vnímáme.
Konflikt jako poznání
Konflikt je běžnou a nedílnou součástí lidského života. Nemusí se jednat pouze o konflikt vnější, tedy konflikt s druhou osobou či společností. My sami jsme plni vzájemně si odporujících přesvědčení, myšlenek, přání a záměrů. Umění přijmout odpor či nesouhlas a umět řídit své emoce během konfliktu je naprosto klíčová dovednost, která rozhoduje o tom, zda se uzavřeme v napjatém stavu obrany, budeme se vnímat jako oběť či jako osamělý bojovník,, anebo se naopak budeme rozvíjet a žít tvůrčí život.
Zkuste se zamyslet nad tím, co pro vás vlastně konflikt znamená. Je to nesouhlas druhého člověka, který vás dostane do stavu útok nebo útěk? Jsou to jeho odlišné postoje či jeho chování?
Představte si poslední konfliktní situaci ve svém životě. Namísto popisu chování druhého člověka nyní upřete pozornost ke svým pocitům. Jak jste se cítili v těle? Co vám šlo hlavou?
Možná zjistíte, že to skutečné bojiště se odehrávalo ve vaší hlavě, pocitech a ve vašem těle.
Nervový systém na stráži
Náš nervový systém je totiž připravený reagovat na nebezpečí. V přirozeném prostředí divoké přírody to byla schopnost přímo spojená se zachováním našeho života. Naše tělo reagovalo přípravou na boj či na rychlý útěk. Neměli jsme čas ani prostor přemýšlet nad tím, zda pruhovaná kůže před námi je šelma, která si naposledy dala k večeři našeho rodinného příslušníka, anebo se jedná o módní doplněk. Museli jsme napnout všechny síly, abychom situaci co nejrychleji a co nejefektněji vyřešili. V současném světě se do podobné situace dostáváme skutečně pouze výjimečných případech, přesto náš nervový systém reaguje stejně jako před sto tisíci lety.
Dostává nás do stavu boje o přežití. Tato reakce je autonomní, nedokážeme o ní rozhodovat. Jak se náš nervový systém naučil jednotlivé znaky nebezpečí rozlišovat, tak také reaguje.
Naše nervové systémy se ovlivňují navzájem
Během konfliktu nastává ještě jeden důležitý efekt. Nervové systémy živých bytostí se totiž navzájem ovlivňují. Přizpůsobují se jeden druhému. Pokud tedy v situaci začneme cítit napětí, anebo do ní již napjatí vstupujeme, ovlivňujeme tím v podstatě celý její průběh a také reakce druhé strany. Běžný rozhovor dvou lidí například o tom, kdo měl vynést odpadky, se tak začne podobat konfliktu dvou svářících se primátů.
Abychom dokázali konflikt řídit, je nutné nejprve porozumět tomu jak konflikt vnímáme. Pokud je pro nás něčím, co představuje prohru, chybu, selhání či snad ohrožení naší hodnoty, budeme reagovat jako v ohrožení života.
A tak to také bude mít pravděpodobně i druhá strana.
Krok 1 - Překvapivá pozitivní stránka konfliktu
První krok k umění řešit neshody je tedy možná překvapivý. Přijměte konflikt jako něco pozitivního. Vnitřní život každého člověka se odvíjí od jeho přesvědčení, stavu napětí jeho nervové soustavy a návykového vnímání. Žijeme v iluzi, že si všichni rozumíme, anebo bychom měli, ale skutečná pravda je taková, že jsme každý naprosto unikátní.
Konflikt je tedy v tomto smyslu spíše setkání s novým pohledem či pocity druhého člověka. Je to nabídka k poznání a zvědavosti. Pokud ke konfliktu přistoupíme jako k možnosti se učit a poznávat, sníží se výrazně náš odpor k němu, a také naše reakce během vypjatých situací se výrazně změní.
Krok 2 - To ne já!
Druhý krok ke zvládnutí konfliktních situací je odosobnění. Uvědomte si, že konflikt není o vás. Pokud se setkáváme s vysoce emoční komunikací, agresivitou či naléháním, není to hodnocení nás samotných. Je to informace, jak a co protistrana aktuálně prožívá. Každý s nás má potřebu blízkosti a častá reakce, pokud se necítíme dobře, je vtáhnout druhé do našich pocitů. Doufáme, že tak dojde k přijetí naší reality a tím i nás. Ale opak je pravdou. Druhý člověk totiž obvykle bude jednat naprosto stejně. Výsledkem snahy přesvědočovat o své pravdě tak může být jen kolečko zraňujících argumentů. Neberte si tedy konflikt osobně, když druhá strana míří svá slova právě na vás. Je to vyjádření toho, co váš protějšek cítí, ne realita.
Krok 3 - skutečné mistrovství řízení konfliktu - otázky a naslouchání
Třetí krok pro vyjednávání je skutečný klíč k řešení většiny konfliktních situací. Je to zvědavost.
Pokud jsme zvědaví, znamená to, že se nenecháváme strhnout jedinou verzí pravdy, kterou nám obvykle naše mysl nabízí. Ta ale nejčastěji přichází s těmi nejvíce negativními významy. Pokud dokážeme zůstat zvědaví, automaticky se dostáváme nad úroveň reakce a vytváříme prostor pro nová řešení či pohledy.
Jak docílit tohoto stavu? Základem jakéhokoli vyjednávání je pochopení potřeb a pocitů druhé strany. Toho dokážeme docílit pouze kladením otázek a nasloucháním. Při vysoce eskalované situaci nechte tedy protistranu vyjádřit své pocity a potřeby a nebraňte se jim či neodpovídejte argumentem.
Aktivní naslouchání
Zkuste aktivně naslouchat. Běžně nasloucháme, ne proto abychom rozuměli, ale abychom správně odpověděli, a nejčastěji argumentem, který již máme připravený. Zkuste se soustředit na to, co druhá strana říká. Dobrou pomůckou je si v duchu zopakovat slova, která vám říká.
Tento způsob naslouchání přirozeně dokáže situaci uklidnit. Náš nervový systém totiž při zvědavosti přechází do stavu mimo nebezpečí, do stavu napojení. A pokud dokážeme dosáhnout pocitu bezpečí v těle, připojí se k nám pravděpodobně i ten druhý.
Poté přejděte k řízení rozhovoru pomocí kladení otázek.
Dva druhy otázek
Existují dva základní způsoby, jak se ptáme. Jsou to otázky otevřené, které dávají druhé straně možnost popsat realitu tak, jak ji vidí bez toho, aniž bychom chtěli její možnosti nějak limitovat. Příkladem takových otázek je ptát se “Jak, proč, či co”
Například: Jak se cítíte? Co by vám nyní pomohlo? Co si to o tom myslíte? Jaké navrhujete řešení?”
Další druh jsou otázky uzavřené, které předem určují možnosti odpovědí. Bohužel jsou v naší společnosti nejběžnější. Jsou to otázky jako “Chceš to, anebo ne?” “Líbí se vám to?” “Uděláte to?” Na tyto otázky lze odpovědět jen předem daným způsobem. Naše psychika je považuje za agresivní a nátlakové. Vhodné jsou k zakončení či uzavření rozhovoru, abychom si potvrdili závěry. Během rozhovoru spíše situaci zhorší.
Uvědomte si, že otázky jsou nástroj ke směřování pozornosti a tím i řízení tématu a významu rozhovoru.. Ptejte se tedy spíše na možnosti, pocity, potřeby či návrhy řešení. Snažte se dostat ke stavu základní shody, základního kompromisu, který můžete oba sdílet.
Náš postoj ke konfliktu
Představili jsme si prostředky, jak můžete významně zlepšit své fungování během konfliktu. Je to vnímání, zvědavost a schopnost ptát se a naslouchat. Paradox naší mysli je iluze, že konflikt lze vyřešit tím správným argumentem. Konflikt ale nevzniká na základě špatných argumentů, ale spíše z pocitu odmítnutí, odpojení a nepřijetí, které vychází z našich emocí.
Jestliže ve svém životě nahradíte schopnost se bránit zvědavostí, stanete se namísto osamělého bojovníka objevitelem nových světů, či namísto úzkostné oběti tvůrcem svých dobrých vztahů.