Emocionální vyhoření je problém, který se týká všech, kdo jsou citliví. Vyhořet jde v práci i ve vztahu. Burn-out nás vede nás do cyklu sebepochybností, viny a zápasu o vlastní hodnotu. O čem vlastně vyhoření je a jak s ním zacházet?
Vyhoření nebo “burn out” je pojem, který jsme už jistě slyšeli všichni. Nejčastěji máme představu vysoce vytíženého workoholika, který to prostě přehání. Ale tady jsme docela vedle. Vyhoření se týká nás všech, i nás, kteří si na své energii i způsobu života zakládáme. Je to stav, kdy máme pocit, jakoby se naše emoce splašily, stav, který přináší nechuť a depresi, ale také úzkost a nepřátelství nás samotných proti nám samotným. Opakovaně nás žene do stejného kolečka, ve kterém kdo zastaví, ten se dost nesnaží, a ten prohrál. Vyhoření není boj o přežití, i když tak může vypadat, ale o přijetí o naši sebehodnotu. Boj, který jednoduše nemůžeme vyhrát.
Adam a Eva dva vyhnaní…z klidu
Seznamte se s Adamem. Adam je hodně aktivní a nebojí se dávat věci do běhu. Je naučený vycházet vstříc všem kolem sebe a neustále hledat nové příležitosti, jak něco nového vytvořit. Adam už dříve zažil těžké časy a také jeho dětství nebylo jednoduché. Je zvyklý věci „zvládat“ a také realizovat. Pandemie Adama hodně změnila. Rozhodl se pustit do všeho, co si ve svém životě přál realizovat, a neztrácet již víc čas. Jakmile padla omezení, vydal se vytvářet život takový, jaký chce mít, plný nadšení, chuti a pozitivní vize.
Ze začátku šlo vše dobře. Dobrý záměr, energie a nadšení Adamovi pomáhaly. Ale jak se tak stává, časem i ta největší nádrž paliva dojde. Adam začíná ztrácet přehled. Je sice v plném klusu, ale začíná se objevovat chuť si odpočinout. Ale jakoby to nešlo. Projekty běží dál a naskakují k nim další. Adam začíná mít výpadky a cítí stálou nervozitu. Jednou jej zaskočí deadline, podruhé na něco zapomene.
Adam postupně vynechává příjemné věci ze svého života a odpočinek už zůstává jen na úrovni pár hodin spánku. Míra jeho úzkosti se zvyšuje, začíná být také podrážděný. Je ale zvyklý se motivovat strachem, má rád ten hrdinný pocit, že něco překonal. Přidá tedy na výkonu, vstává ještě dřív, chodí ještě později spát a snaží se to prostě „ustát“.
Jednoho dne se však objeví komplikace, se kterou nepočítal. V běžném provozu by na její vyřešení stačilo pár hodin, možná méně, ale nyní se na Adama valí další požadavky, kterým už dřív řekl ano. Nemá kdy se zastavit. Běží. Nemá kdy chybu odstranit.
V tu chvíli se něco v Adamovi také zlomí. Všechna ta síla, energie a snaha, kterou do práce dal, jako by nebyla k ničemu. Vše je pro něj špatně. Selhal. Začíná mít odpor k práci i ke svým cílům. S brzkým vstáváním je konec, Adam teď spí klidně 14 hodin a stále mu to nestačí. Ale ani v tuhle chvíli se mu nedaří si odpočinout. Jeho hlava i nervový systém jsou stále plné úzkosti. Pokud něco neudělá, nebude mít úctu před sebou, nebude tak cenný.
Po nějaké době termíny i projekty minou. A Adam vnímá už jen bolestně své selhání. “Už nikdy se to nesmí stát znovu” říká si, “tentokrát budu tvrdší, pečlivější”. A vyráží znovu na cestu.
Kousek od Adama bydlí Eva. Eva má ráda svůj klid, procházky přírodou a také svoji práci. Vše dělá s rozvahou a užívá si každé chvilky v klidu doma. Je to nedávno, co Eva potkala muže svých snů. Zpočátku šlo všechno dobře. Líbilo se jí trávit chvíle s ním a postupně se do muže hluboce zamilovala.
Jenže pak se jí náhle její přítel začal vyhýbat. Přestal se s ní tolik vídat, neodpovídal už tak často na její zprávy. Eva začala být plná úzkosti. Udělala něco špatně? Měla by se víc snažit? A tak se Eva čím dál tím víc zabývá tím, jak svého partnera dostat zpátky. Nakupuje oblečení, studuje knihy a články o vztazích a její kamarádky nechtějí už ani nic o jejím vztahu slyšet, jak je stále zahrnuje svými nápady na to, co udělat lépe. Její přítel se jí však stále vyhýbá.
Eva je plná úzkosti, a tak se jí špatně spí a soustředí. A to se projevuje i v její práci, kterou už vlastně ani tak ráda nemá. Začínají se objevovat chyby, zapomíná, postupně její život připomíná už jen dokonalý projekt o dosažení Evina přání být s mužem, který se o ni ale nezajímá. Se svými přáteli se vídá už jen málo, vždyť co oni ví… Zato na svého „partnera“ myslí čím dál víc. I když už ví o vztazích z článků i knih vše, její úzkost nemizí. Ona to prostě zvládne.
Jednoho dne ale o svém partnerovi pozná nepříjemnou pravdu. Jednoduše za její pozornost nestál. Levné pozlátko, projekční plátno.
Eva ale je to už jedno. Nemá sílu reagovat. Je vyčerpaná. Z její práce, klidu i radosti s přáteli zbylo jen málo.. Spí klidně 16 hodin, aby nemusela cítit ten bolestivý pocit selhání. Přestává se starat o sebe i o ostatní. Má depresi a její život jí snad každým kouskem připomíná, jak je těžký.
Musím se snažit – vstupenka na horskou dráhu
Adam i Eva mají něco společného. Díky svému přesvědčení, že “to zvládnou” se dostali do cyklu úzkosti, strachu a deprese, který vede k pocitu emocionálního vyhoření. Na rozdíl od všeobecně rozšířených tvrzení, emocionální vyhoření se nemusí týkat jen velkého množství práce. Týká se všech oblastí našeho života, kde cítíme pocit nebezpečí, stres a orientaci na výsledek “co nejdřív”. Týká se všech témat, kde se cítíme nějak nedostateční, kde se musíme snažit.
Vyhoření je typické silnými pocity úzkosti, které se dostavují i přes jasnou únavu a chuť odpočívat. Vystavuje nás strachu ze selhání, odmítnutí či opuštění a také silným pochybnostem o sobě a své sebehodnotě.
Cyklus je právě zrádný svou apelem na naši sebehodnotu. Jsme často vychováváni k tomu věci nevzdávat, překonávat překážky, být tím, kdo vše zvládne. Ale právě tohle přesvědčení nás může vést k naprosto zkreslenému vnímání nás samotných i života takového jaký je.
Do cyklu vyhoření se dostáváme všichni. A není to jednorázová zkušenost. Zas a znovu do něj naskakujeme. Nevychází totiž z podmínek, ale z našeho vlastního nastavení a příběhu, který si o sobě vyprávíme. Možná jsme vyrůstali v prostředí, kde jsme se museli snažit, možná jsme byli často kritizovaní. Anebo naopak jsme si řekli, že svůjj život změníme, a v duchu self-helpové literatury se rozhodli být zcela někým jiným než cítící živou bytostí. Rozhodli jsme se vyměnit soucit za výkon, vztah za podmínečnou blízkost a přijetí.
Zkusme si všimnout volání našich „sirén“ k cestě do vyhoření. Jaké příběhy či zkušenosti nám říkají, že „na to nemáme“ dokud něco nedokážeme?
V dalším díle se na jednotlivé části vyhoření podíváme a dále si také povíme, co dělat, abychom iluzi naší nedostatečnosti dokázali zažehnat.